Zdravím Nepřihlášený host!

Sluneční soustava je planetární systém vytvořený kolem hvězdy zvané Slunce.

Tento systém obsahuje osm "klasických" planet, asi 150 dosud objevených měsíců planet, řadu "trpasličích" planet (těles, která mají dostatečnou hmotnost, aby se zformovala do kulovitého tvaru, ale nelze je považovat za planety - Pluto, Ceres, Eris, Vesta, Sedna, Makemake, Quaoar a další) a malá tělesa - planetky, komety, meteoroidy. Přitom ve Slunci je obsaženo téměř 99,9 % veškeré hmoty Sluneční soustavy.

Do roku 2006 měla Sluneční soustava devět planet - mezi planety bylo totiž od svého objevu v r. 1930 řazeno i Pluto. Na kongresu Mezinárodní astronomické unie v Praze byla zpřesněna definice planety, která mj. požaduje, aby těleso, považované za planetu, bylo v oblasti své oběžné dráhy dominující. Tuto podmínku Pluto nesplňuje, protože např. těžiště soustavy Pluto - Charon (jeden z měsíců Pluta) leží z prostoru mezi oběma tělesy.

Slunce

jako hlavní těleso soustavy je zcela průměrnou hvězdou - tělesem tvořeným převážně lehkými plyny (vodíkem - 75 % hmotnosti  a heliem - 25 % hmotnosti), ostatní prvky jsou zastoupeny v zanedbatelném možství, v jeho nitru už miliardy let probíhá za teploty přibližně 10 milionů stupňů termonukleární přeměna vodíku na helium.

Produkovaný výkon řádově 10²⁶ W (srovnejte s výkonem české energetické soustavy, který je přibližně 10 000 MW!) je z jádra k povrchu přenášen nejdříve zářením, ve vyšších vrstvách pak prouděním látky. Z pozorovatelného povrchu (fotosféry) je za teploty 6 tisíc stupňů vyzařován do prostoru.

Slunce je zatím jediná hvězda, na které můžeme pozorovat povrchové děje - sluneční skvrny (místa s nižší teplotou než okolí - asi 4 tisíce stupňů - jeví se proto tmavá proti okolní fotosféře) a protuberance (výtrysky sluneční hmoty do prostoru - do tvaru smyček jsou formovány magnetickým polem Slunce). 

Planety

tvoří nepatrnou část hmotnosti Sluneční soustavy, z hlediska jejich fyzikálních vlastností rozlišujeme dva typy planet 

• planety typu Země (Merkur, Venuše, Země a Mars) - relativně malá tělesa s pevným povrchem, s vysokou průměrnou hustotou, pohybují se ve vnitřní části Sluneční soustavy
• planety typu Jupiter (Jupiter, Saturn, Uran, Neptun) - relativně velká tělesa bez pevného povrchu, tvořena lehkými plyny, s nízkou průměrnou hustotou, zaujímají vnější oblast Sluneční soustavy, u všech byl objeven prstenec tvořený prachem a drobnými tělesy

Pro představu o poměrech drah planet kolem Slunce a o velikostech planet a Slunce mohou sloužit následující ilustrace:

Sluneční soustava je součástí obrovského útvaru - galaxie zvané Mléčná dráha, která sestává z více než 100 miliard hvězd.

Další informace najdete např. zde.