Zdravím Nepřihlášený host!

Úvaha

Úvaha patří k nejnáročnějším slohovým útvarům. Projevují se zde úroveň myšlení, životní zkušenosti, bohatství poznatků autora. Úvaha je slohový útvar, v němž se autor zamýšlí nad určitým problémem. Je založena na úctě k faktům, zabývá se podmínkami vzniku jevů, jejich podstatou, následky, účinky, vyvozuje důsledky z určitých skutečnosti ap. Úvaha však na rozdíl od výkladu neshromažďuje všechna fakta, nerozebírá je: spočívá v rozvažování a hodnocení fakt. Autor se nad fakty sám zamýšlí a vyvozuje určité obecné závěry. Přitom uplatňuje své poznatky, názory a osobní zkušenosti. Nejde mu tak o věcné poučení čtenáře jako spíše o to, aby ho přivedl k zamyšlení nad daným problémem. Někdy autor ani úvahu neuzavírá, neřeší problém, jen naznačuje cestu. Úvaha zpravidla obsahuje hodnocení, postoje a perspektivu. Úvaha se vyskytuje ve všech stylových oblastech. Úvaha, slohový útvar založený na uvažování, klade nároky na vyjadřování fakt, jejich hodnocení, posuzování, vyvozování závěrů ap.

 Z těchto požadavků vyplývají nároky na :

a) kompozici - připravujeme-li vlastní úvahu, shromáždíme poznatky, zkušenosti, potom zpravidla promyslíme stavbu projevu ( zpracujeme osnovu ) a nakonec projev stylizujeme.

b) větnou stavbu - v popředí našeho úsilí je správné a přesné vyjadřování logických souvislostí, vztahů. Nejpodstatnější je to, zda je úvahový proces logický a zda je vyjádřen jasně, úplně a přesně. Jde o přesnost myšlení a jí odpovídající přesnost vyjadřování. Autor úvahy udržuje s čtenářem kontakt a jeho zájem i pomocí syntaktických prostředků (věty zvolací, tázací, žádací). Specifickým prostředkem jsou řečnické otázky. Autor na ně odpovídá sám nebo vůbec.

c) slovní zásobu - úvaha obsahuje hodnocení, klade nároky na volbu jejich vyjadřování, mezi jinými na volbu hodnotících výrazů.