Přehled
| Stránky: | E-learningový portál Obchodní akademie a hotelové školy Třebíč |
| Kurz: | Český jazyk (jazyk a sloh) |
| Kniha: | Stylistika - nauka o slohu |
| Vytiskl(a): | Nepřihlášený host |
| Datum: | Sobota, 23. listopad 2024, 17.22 |
a) rozlišují se podle slohového postupu
1) informační postup – zpráva, oznámení
2) vyprávěcí – vypravování
3) popisný – popis
4) výkladový – výklad
5) úvahový – úvaha
Některé slohové útvary jsou založeny na více slohových postupech: návod – popis + výklad
reportáž – vypravování + popis
b) útvary mluvené (dialog, monolog) a písemné
a) slova slohově neutrální (člověk, pes, zahrada, sedět, dívat)
b) slova citově zabarvená – kladná (papat, dědoušek, zdrobněliny (deminutiva), botička)
- hanlivá (hafan, dědek, škrpál)
c) hovorová – koukat, obývák, elektrika, prima, pořád
d) knižní – chrabrý, odvětit, dlít, počin
e) termíny, odborná pojmenování – gramatika, sociologie
Metafora - vztah na základě podobnosti
- přenášení významu podobnosti
(listí padá – listí prší)
Metonymie – věcná souvislost, která může být jakékoliv povahy
(šedivá hlava = vysoký věk)
Synekdocha – vztah části k celku (čtu Čapka, překročil rodný práh)
Slohové útvary
Jsou to vyhraněné tyty jazykových projevů (např. přednáška, reportáž, recenze). Pro každý slohový útvar je příznačný tematický okruh, určité slohové postupy. Slohových útvarů je v praxi vypracováno velké množství. Třídíme je podle toho,
a) na jakém slohovém postupu jsou založeny, např. novinový úvodník na úvaze. V návodu se uplatňují postupy popis a výklad, v reportáži vyprávění a popis
b) v oblasti kterého funkčního stylu se vypracovaly. Např. v oblasti stylu prakticky odborného, administrativního jsou to slohové útvary vyhlášky, výnosy, zákony, návody atd. Ve stylu publicistickém např. novinový úvodník, zpráva, reportáž atd.
c) zda jde o vyjadřování mluvené nebo písemné. Např. ústní výklad mívá formu přednášky nebo referátu, písemný výklad formu článku nebo knižní publikace.
d) Mluvená řeč se pak liší podle toho, zda jde o dialog (rozhovor, diskuse), tj. sestavu projevů, v nichž se střídají mluvčí, nebo o monolog, tj. projev jediného mluvčího (přednáška, proslov aj.).
Odborný styl
Je to styl odborných publikací, časopisů, učebnic a má za cíl poučit. Slohový postup popisný, výkladový, úvahový.
Podmínky - odborné zaměření
- veřejnost a oficiálnost - určeno širšímu okruhu adresátů
- věcná správnost, objektivnost, nadčasová platnost, úplnost, přesnost a jednoznačnost vyjádření, přehlednost
Jazykové prostředky - odborné pojmenování a termíny, spisovná a neutrální čeština, profesní nebo slangové výrazy, přejatá zvl. mezinárodní slova, slovesná sousloví.
Slohové útvary – odborný popis, článek, stať, studie, výklad, pojednání, knižní publikace monografické, encyklopedické, recenze, vědeckopopularizační texty,výklad.
Diferenciace:
1. styl vědecký (teoretický) - v textech, které podávají nové výsledky vědeckého výzkumu, které se zpřístupňují širším vrstvám - vědecké termíny jsou vysvětleny
2. styl praktický odborný (jednací) - v textech, které přinášejí poznatky spjaté s praktickou činností v daném oboru - méně vědeckých termínů (jsou nahrazovány synonymy, opozity, opisy)
3. styl populárně naučný - v textech zpracovaných k popularizaci vědeckého poznání - méně vědeckých termínů.
Administrativní styl
Je to styl jednací, úřední zaměřený na sdělení faktů a na ovlivnění adresáta. Slohový postup informační.
Forma - je převážně písemná
Znaky:
1. Využívá fakta a zaměřuje se na ně a jejich dělení.
2. schematičnost, stereotypnost (snaha získat jednotné a přesné údaje, jednotný výklad, pro statistiku)
3. anonymita autora i adresáta (autor zastupuje instituci, projev zasílán blíže neurčeným jednotlivcům)
4. náročnost na dodržování norem v oblasti věcné i formální (správnost, úplnost, účelnost formulací)
5. věcná výstižnost - pro rychlé zpracování (do výkazů, tabulek, hlášení)
6. předtištěné formuláře se vyplňují heslovitě - snadnost, rychlost
Jazyk:
- zcela neutrální jazykové prostředky (bez citového zabarvení), spisovný jazyk
- termíny, názvy tzv. jednoznačnost
- zhuštěné vyjádření tzv. vyšší frekvence jmen a jmenných konstrukcí - zkratky a zkratková slova
- ustálené formulace, obraty = klišé
- několikanásobné větné členy, pasivní slovesné tvary
Funkce:
1. výstižně a přehledně ztvárnit fakta a věcné údaje, které umožní adresátovi činit rozhodnutí týkající se autora - žádosti, posudky, životopisy, stížnosti aj.
2. ovlivňovat a řídit činnost fyz. a práv. osob - oběžníky, přípisy, vyhlášky aj.
3. dokumentační - protokoly, usnesení, zápisy ze schůzí
4. poskytnutí stručných a přehledných informací k dalšímu zpracování - formuláře, dotazníky, výkazy, hlášení, zprávy
5. vzájemná výměna informací mezi podniky, úřady, institucemi - úřední dopisy
Žádost
- pisatel se obrací na instituci, podnik nebo osobu s žádostí, požadavkem, přáním, prosbou o něco
- obsah je věcný a jasný s neutrálními jazykovými prostředky
- uvedeme všechny pravdivé údaje, které mohou žádost podpořit, přiložit přílohu, v závěru vyjádření očekávání a poděkování, podpis, adresa
Dopis
Složky: datum, místo odeslání, oslovení, závěrečný pozdrav, podpis
Druhy dopisů:
1. úřední – neosobní – prostředek písemného styku mezi úřady, podniky, institucemi - úvod a závěr - ustálené formulace; střední část - stručná, věcná, jasně formulovaná, srozumitelná - jazykové prostředky neosobní, ustálené, normalizované; - objednávka, poptávka, nabídka, reklamace ... - evidují se, třídí a archivují, u některých předepsané formuláře
2. osobní - soukromé a) formální - přátelské, pracovní, zájmové
b) neformální - přátelské, milostné, rodinné
- jazykové prostředky - hovorová až nespisovná čeština, slova citově zabarvená
3. anonymní - jsou úřední i soukromé - snaha ublížit adresátovi nebo někomu jinému, zřídka slouží k pomoci
Životopis
- stručné, věcné a souvislé vypsání nejdůležitějších faktů z průběhu života a podává nepřímou charakteristiku pisatele, příloha k přihlášce, žádosti ...
- údaje
a) základní - den, měsíc, rok narození, jména rodičů a jejich zaměstnání, vzdělání pisatele, zájmy, jeho zvláštní znalosti, dosavadní zaměstnání, veřejná činnost, zdravotní stav, osobní poměry
b) vybírané - s ohledem na adresáta .
- forma
a) dotazníková - předtištěný formulář s otázkami
b) vyprávěcí
- slohové útvary - biografie, autobiografie, deník, paměti, kronika, vzpomínky, monografie, zápisky
- obsah - střízlivý, věcné formulace, nesložitá souvětí, přehlednost, úprava, spisovná čeština.
Posudek
- podklad k pracovnímu hodnocení a podává kompletní charakteristiku hodnoceného pracovníka
- stručné, konkrétní, objektivní, podrobné hodnocení
- obsah - jméno pracovníka, narození, původní povolání, rodinný stav, bydliště, vzdělání, praxe, přehled zaměstnavatelů, morální vlastnosti, pracovní schopnosti, slova "doporučuji nebo
nedoporučuji" a proč, podpis autora a datum zpracování.
Styl publicistický
Jeho úkolem je seznámení široké veřejnosti s aktuálními problémy ze všech oblastí společenského života. Je to styl :
a / novin, časopisů, publikací
b / řečnických projevů.
Rozlišujeme publicistiku mluvenou - rozhlas, televize a psanou - noviny, časopisy.
Slovo publicistika vzniklo z latiny: publico, are – zabavit, uveřejnit.
Znaky publicistiky :
- zaměření na široké vrstvy příjemců
- funkce informativní a přesvědčovací: získává čtenáře pro určité myšlenky, názory.
- automatizace textu: ustálené výrazy nutné pro rychlé napsání textu i pro dobrou orientaci (ožehavý problém, hluboké rozpory). Často se využívá i obrazných vyjádření.
- aktualizace textu: užívání nezvyklých slovních spojení za účelem upoutání pozornosti čtenáře (staré město mládne).
Do publicistiky patří projevy psané a mluvené.
Druhy žánrů:
1. zpravodajské – zpráva, oznámení, inzerát, interview, komuniké,
referát, výzva
2. analytické – úvodník, glosa, komentář, recenze, kritika, diskuse,
debata, polemika, posudek aj.
3. beletristické – črta, sloupek, reportáž, fejeton
Útvary publicistického stylu
1. Úvodník - jeho tématem je jedna z důležitých otázek celospolečenského významu, podává nejčastěji formou úvahy její hodnocení a vyvozuje závěry.
2. Zpráva - informuje o určité události.
3. Referát - je obsáhlejší než zpráva, obsahuje i zhodnocení situace.
4. Reportáž - smíšený útvar, který obsahuje prvky odborné i umělecké. Chce vyvolat názornou představu prostředí. Přibližuje čtenáři určité místo, seznamuje i s lidmi, kteří žijí a pracují. Je to svědectví o určité události.
5. Interview - rozhovor, jeho jádrem jsou odpovědi, otázky jsou stručné.
6. Fejeton - drobnější zajímavé téma podané vtipnou formou, užívání jazykové komiky. Základem je většinou postup úvahový.
7. Sloupek, črta - jsou podobné fejetonům.
8. Kritika - posuzování, hodnocení určité události. Hodnotí se kladné i záporné stránky s cílem odstranit záporné.
9. Recenze - kritika uměleckých či vědeckých prací (děl).
10. Glosa - ironická kritika, krátké kritické poznámky k aktuálním událostem.
Vypravování
Vypravování je podstatnou složkou literatury umělecké, uplatňuje se však i v tvorbě publicistické a odborných pracích. Vypravování jazykově zobrazuje události, příběhy se zápletkami a jejich rozuzlením. Jsou podány často jako jedinečné, jako událostí, jež se staly jednou, avšak typické pro jistou dobu ap. Vypravování zobrazuje i prostředí, ve kterém dochází k ději, charakterizuje i psychiku postav ap. Dominantním slohovým postupem vypravování je postup vyprávěcí, ale uplatňují se zde i další postupy:
- popisný
- charakterizační
- úvahový
- prostě informační
Základním vyprávěcím postupem je vytváření postupné linie děje - děje jsou podávány v tom sledu, ve kterém za sebou následují. Někdy se však dějová složka podává dodatečně (vyjádření, že se ji postava dozvěděla později) nebo retrospektivně (zejména při vzpomínkách na minulost). Události, které se realizují souběžně, se mohou vyprávět za sebou po částech. Základní dějová linie může být přerušena vyprávěním vedlejším, popisem prostředí - retardace (zvyšuje napětí čtenáře). Vyprávěcí postup se často střídá a prolíná s jinými slohovými postupy. V uměleckém vypravování bývají postavy a prostředí charakterizovány též řečí (mluvou), užívá se všech vrstev národního jazyka, prostředků spisovného i nespisovného jazyka. Autoři většinou postihují nespisovnou mluvu náznakově. Volby spisovných a nespisovných prostředků je dána také tématickými složkami (např. záměr postihnou psychické procesy ap.).
Syntax umělecké prózy se vyznačuje velkou rozmanitostí. Kromě vět oznamovacích se zde vyskytují tázací, zvolací. Vyskytují se zejména v řeči autorské, řeči postav, řeči přímé a nevlastní řeči přímé. Nevlastní přímá řeč a polopřímá řeč - nevlastní přímá řeč je přímá řeč bez dvojtečky a uvozovek (Proč ho neodvedli, myslil se Petr a ... ). Polopřímá řeč není také graficky odlišena, vyznačuje se tím, že se v ní užívá pouze 3. mluv. osoba, tj. mluvnické osoby řeči autorské (Ne, nemusí se bát, nejde služebně, slyšel jen ... ). Těmito řečmi se vyjadřují tzv. vnitřní monology postav.
Ve vypravování jde o to často postihnout:
- postupnost a dynamiku smyslového vnímání a myšlenkových složek, jak se vybavují
- děj, ke kterému může v každém okamžiku dojít
- chvíle, ve kterých stále nedochází k očekávanému vývoji dění.
Osnova:
1. Úvod (expozice)
2. Stať: Zápletka (kolize)
Krize, vyvrcholení (katastrofa, konflikt)
Rozuzlení (peripetie)
3. Závěr
Popis
Obsahuje sled informací, vlastností s cílem učinit představu o popisovaném předmětu, jeho přednostech, nevýhodách, účelu, použití, jak působí na city.
Popisovaný předmět - osoba, předmět, prostředí, postup práce. Založen na smyslovém vnímání, cílevědomém pozorování a rozboru.
1) odborný
2) prostý
3) umělecký
4) pracovního postupu = návod
5) charakteristika (popis vnější i vnitřní)
Jazykové prostředky - převaha pod. jmen (pojmenování) a příd. jmen (vlastnosti), několikanásobné větné členy, postupně rozvíjené přívlastky a výčty, vztahy mezi částmi - přesné, určité
Návrh osnovy:
1. Úvod - seznámení s předmětem, dějem, osobou ... a proč o tom píšeme
2. Vlastní popis a) statický - popis předmětu, jeho částí a vlastností
b) dynamický - popis děje, jednotlivých činností a vztahů mezi nimi, příčiny, důsledky, zdůvodňování kroků - popisován chronologicky - popis pracovního postupu, návod k činnosti
3. Závěr - souhrnný výčet předností, nedostatků, významných rysů, vlastností, popis výsledného efektu, význam, využití, funkce, doporučení.
Prostý popis - uvádí v jistém uspořádání jen hlavní části popisovaného předmětu, jeho znaky nebo vlastnosti = úsilí o názornost, bez odborných termínů.
Odborný popis - uplatňuje se v stylu odborném - k informacím pro odborníky, návod jak pracovat - je systematický, úplný, podrobný s odbornými názvy = úsilí o přesnost - je často doprovázen schématy, obrázky pro přesnost a názornost.
Používají se odborné názvy, výrazy bez citového zabarvení, jmenné vyjadřování.
Umělecký popis - uplatňuje se ve stylu uměleckém (lyrický popis = líčení)
Popis pracovního postupu - popisuje děj činnosti, její složky, jak následují za sebou v určitém pořadí - důležitá úplnost
Cíl:
a) praktický - jak zacházet s přístrojem, postup pletení svetru
b) poučný (popis + výklad) - např. kuchařský recept
Charakteristika - slohový postup charakterizační, který se týká charakteristiky osoby.
Podává: a) vnitřní znaky – vlastnosti, povahové rysy, nadání, schopnosti, zájmy, vztahy k okolí, práci, lidem a k sobě
b) vnější znaky - vzhled
1. přímá - vlastnosti se vyjadřují přímo .
2. nepřímá - nepřímé vyjádření, konkrétní příklady jednání a chování, které mají učinit obraz o charakteru člověka, srovnávání
Používají se hodnotící výrazy, převaha přídavných jmen, přirovnání
Charakteristika
Charakteristika je slohový útvar, kterým vystihujeme povahu člověka nebo skupiny, popř. zvířete, věci apod. Nezachycuje jen znaky vnější, ale i vnitřní, duševní vlastnosti, temperament, zájmy, nadání, schopnosti, povahové vlastnosti, vztah k lidem apod.
Vlastnosti můžeme pojmenovávat přímo (přímá charakteristika) nebo nepřímo (nepřímá charakteristika).
Podstatnou složkou charakteristiky jsou hodnotící pojmenování vlastností dané osoby, podává převážně charakteristiku přímou. Hodnocení většinou nedokládá vyprávěním případů toho, jak se uvedené vlastnosti projevily. Tím se vyznačuje charakteristika nepřímá, rozvinutá. Setkáváme se s ní v umělecké próze, v recenzích, v publicistických textech. Podle svého cíle charakteristika postihuje výstižným pojmenováním a stručným vyprávěním,
- jak člověk reaguje na různé podněty (jeho temperament)
- jaký má vztah k lidem a ke kolektivnímu životu, jak se ve společnosti chová
- jeho zájmy a schopnosti, zda má jasný reálný životní cíl ap.
- vztah k práci, chování v pracovním procesu
- popis zevnějšku má povahu charakteristiky tehdy, jestliže se v zevnějšku projevují psychické vlastnosti, např. v ošacení, pečlivost, skromnost, nedbalost.
V rozvinuté charakteristice se často dává přednost větám před větnými členy… ze zájmu o zoologii // ... proto, že se zajímá o zoologii.
V rozvinuté char. několikanásobné členy bývají citově zabarveny a mají důrazovou funkci.
Hodnotící hlediska mohou být podkladem také kompozice rozvinuté charakteristiky. Některá lze v kompozici textu spojit, např. charakteristiku zájmů s charakteristikou nadání, char. vztahu k lidem, vztahu k přírodě, rodišti.
Úvaha
Úvaha patří k nejnáročnějším slohovým útvarům. Projevují se zde úroveň myšlení, životní zkušenosti, bohatství poznatků autora. Úvaha je slohový útvar, v němž se autor zamýšlí nad určitým problémem. Je založena na úctě k faktům, zabývá se podmínkami vzniku jevů, jejich podstatou, následky, účinky, vyvozuje důsledky z určitých skutečnosti ap. Úvaha však na rozdíl od výkladu neshromažďuje všechna fakta, nerozebírá je: spočívá v rozvažování a hodnocení fakt. Autor se nad fakty sám zamýšlí a vyvozuje určité obecné závěry. Přitom uplatňuje své poznatky, názory a osobní zkušenosti. Nejde mu tak o věcné poučení čtenáře jako spíše o to, aby ho přivedl k zamyšlení nad daným problémem. Někdy autor ani úvahu neuzavírá, neřeší problém, jen naznačuje cestu. Úvaha zpravidla obsahuje hodnocení, postoje a perspektivu. Úvaha se vyskytuje ve všech stylových oblastech. Úvaha, slohový útvar založený na uvažování, klade nároky na vyjadřování fakt, jejich hodnocení, posuzování, vyvozování závěrů ap.
Z těchto požadavků vyplývají nároky na :
a) kompozici - připravujeme-li vlastní úvahu, shromáždíme poznatky, zkušenosti, potom zpravidla promyslíme stavbu projevu ( zpracujeme osnovu ) a nakonec projev stylizujeme.
b) větnou stavbu - v popředí našeho úsilí je správné a přesné vyjadřování logických souvislostí, vztahů. Nejpodstatnější je to, zda je úvahový proces logický a zda je vyjádřen jasně, úplně a přesně. Jde o přesnost myšlení a jí odpovídající přesnost vyjadřování. Autor úvahy udržuje s čtenářem kontakt a jeho zájem i pomocí syntaktických prostředků (věty zvolací, tázací, žádací). Specifickým prostředkem jsou řečnické otázky. Autor na ně odpovídá sám nebo vůbec.
c) slovní zásobu - úvaha obsahuje hodnocení, klade nároky na volbu jejich vyjadřování, mezi jinými na volbu hodnotících výrazů.