-         ve větě to bývá většinou shodný přívlastek (otcova knížka)  / Pozor! Přívlastek neshodný bývá podst. jm. (např. knížka otce)/, nebo doplněk (Petr seděl zamyšlen.), nebo jmennou částí přísudku (Petr je nemocný.)

Stupňování přídavných jmen

1.      stupeň vyjadřuje základní stupeň vlastnosti (veselý, malý)

2.      stupeň vyjadřuje při srovnávání větší míru nějaké vlastnosti, tvoří se od zákl. př. jm. příponou  -ejší, -ější, -ší, -í (menší)

3.      stupeň vyjadřuje největší míru vlastnosti, tvoří se z 2. stupně předponou nej- (nejveselejší, nejmenší)

Pozn.: u některých př. jm se 2. a 3. stupeň vyjadřuje pomocí opisu (více žádoucí, silněji krátkozraký, nejvíce překvapující).

Menší a nejmenší míra vlastnosti se vyjadřuje vždy pomocí příslovcí (méně schopný, nejméně průkazný)

-         určuje se pád, číslo a rod (shodují se s podst. jm.) a druh

Druh přídavných jmen

-         př. jm. tvrdá (vzor mladý)

-         př. jm. měkká (vzor jarní)

-         př. jm. přivlastňovací (vzor otcův, matčin)

Otcův, matčin (přivlastňovací př. j.)