- 1 Čestina - národní jazyk, diferenciace
- 2 Indoevropské jazyky
- 3 Národní jazyk, diferenciace češtiny
- 4 Věta jednoduchá
- 5 Větné členy
- 6 Druhy souvětí
- 7 Souvětí souřadné
- 8 Druhy vedlejších vět
- 9 Přísudek
- 10 Podmět
- 11 Přívlastek
- 12 Předmět
- 13 Příslovečné určení
- 14 Doplněk
- 15 Tvoření slov
- 16 Synonyma, homonyma, antonyma
- 17 Zásady spisovné výslovnosti
Český jazyk - přehled k maturitě
17 Zásady spisovné výslovnosti
Hlavní zásady spisovné výslovnosti
Spisovná výslovnost – ortoepie. Základ ortoepie tvoří správná výslovnost jednotlivých hlásek a jejich spojení, přesné kladení slovního přízvuku, správný způsob členění a melodie větných částí. Je třeba se vyvarovat monotónní mluvě, rychlému až překotnému tempu. Ortoepická pravidla mají poněkud jiný ráz něž pravidla pravopisná. Výslovnost je méně jednotná. Z pohodlnosti nebo nedostatečného cviku vzniká mnoho vad ve výslovnosti. Tak se např. chybuje tím, že se málo otvírají ústa, nezřetelně se artikuluje (článkují hlásky), vynechávají se nebo vypouštějí hlásky i celé slabiky. Často se polykají slabiky na konci slova. Srozumitelnost mluveného slova nezávisí mnohdy ani tak na síle hlasu jako spíše na zřetelné artikulaci. (Šeptajícího herce, když dobřě vyslovuje, slyší celé hlediště.)
Základní ortoepická pravidla:
1. nevyslovovat e, i, o značně otevřeně (Praha a střední Čechy)
2. nezkracovat samohlásky (lašské nářečí)
3. zdvojené samohlásky vyslovujeme jen tam, kde je třeba zachovat vztah slovního tvaru k ostatním tvarům téhož slova nebo slov příbuzných (matka – matčin), nebo při rozlišení dvou různých slov (pecce – pece, poddaný – podaný, racci – raci) nebo na hranici dvou slov (nad domem, viděl Láďu).
4. slova jako ctnost, prázdný, dcera, jsem, jste, jsou se mohou vyslovovat jako /cnost, prázný, cera, sem, si…/
5. zcela nespisovná je výslovnost slov kapsa jako kapca, lepší jako lepčí…
6. slova se skupinou hlásek sh- jako shoda, shledání, shon,… se vyslovují buď se sch-, nebo se zh- (na Moravě).
7. ortoepická pravidla se týkají i slovního přízvuku, v češtině je přízvučná vždy první slabika, popř. předložka.
8. je třeba nezjednodušovat souhláskové skupiny hř-, jm-, jd-, js-, stk-, stn-, štk-, žďk-, (hřebík, jméno, jdete, kostka, šťastný, uštknout, tloušťka, zajížďka)
9. souhlásky d, t, snadno ve výslovnosti splývají s následujícími sykavkami s, z, š, ž v polosykavky c, dz, dž: lidský, kratší… S tímto splýváním se setkáváme ve výslovnosti běžné. V pečlivé výslovnosti zůstává výslovnost obou souhlásek zachována alespoň v náznaku.
Jestliže má malé dítě v předškolním věku problémy s výslovností, je třeba tyto vady již v tomto věku začít odstraňovat. Jedná se nejčastěji o sykavky a souhlásky s nimi příbuzné s, š, z, ž, c, č, r, ř. Pomoc lze vyhledat v logopedických poradnách.