- 1 Čestina - národní jazyk, diferenciace
- 2 Indoevropské jazyky
- 3 Národní jazyk, diferenciace češtiny
- 4 Věta jednoduchá
- 5 Větné členy
- 6 Druhy souvětí
- 7 Souvětí souřadné
- 8 Druhy vedlejších vět
- 9 Přísudek
- 10 Podmět
- 11 Přívlastek
- 12 Předmět
- 13 Příslovečné určení
- 14 Doplněk
- 15 Tvoření slov
- 16 Synonyma, homonyma, antonyma
- 17 Zásady spisovné výslovnosti
Český jazyk - přehled k maturitě
13 Příslovečné určení
Příslovečné určení
- rozvíjí sloveso vrátit se zpět, přídavné jméno uskutečněný podle přání nebo příslovce velmi dobře
- nejčastěji vyjádřen příslovcem, pod. jm. infinitivem
- vyjadřuje různé okolnosti děje a vztahy: místo, čas, způsob, míru, příčinu, účel, podmínku
Druhy:
l. místa - na otázky kde, odkud, kudy, kam, až kam? v kanceláři, z dovolené, podél řeky
2. času - na ot. kdy, odkdy, dokdy, jak dlouho, jak často? ráno, od rána do večera, celý den
3. způsobu
a) vlastního způsobu -na ot. jak, jakým způsobem? s citem, hrát k neposlouchání
b) míry - kolik, jakou měrou, do jaké míry? pracoval do úpalu
c) prostředku - s čí, čeho pomocí, jak, čím? kreslit tužkou, jet autem
d) zřetele - vzhledem k čemu, "co do" lišit se zevnějškem = co do zevnějšku
4. příčiny - vyjadřuje příčinnou souvislost dvou dějů
a) účelu - proč, za jakým účelem Dělal to pro slávu.
b) důvodu - proč, z jaké příčiny Nepřišel pro nemoc.
c) podmínky - za jaké podmínky Za deště tam nejdu.