Středoškolská filosofie - RENESANCE až BAROKO - KNIHA

PředchozíNásledující

První reformace (12. - 14 st.) a Druhá reformace (15. - 16. st.)

REFORMACE = přetvořit

Reformace je prvotně kritikou některých stránek renesance

Ale sbíhá se s renesancí v jednom důležitém bodě = vyzdvižení významu individua – ale každý jinak – renesanční jinak, reformační jinak!

reformace – klade důraz na individuální zkušenost, prožitek s Biblí, nikoli zprostředkovaný autoritou, reformace usiluje o návrat k původnímu Kristovi, k nezkažené zbožnosti

"První" reformace zahrnuje opravné hnutí v církvi i mimo ni od 12. století (Wyclif - počeštěno Viklef a Hus)

"Druhá" (též velká) reformace počíná v 16. století (Luther a Kalvín)

John Vyclif (14. st.)

Lidé předurčení ke spáse (tedy lidé spravedliví a skutečně svatí) tvoří neviditelnou církev – mystickou nevěstu Kristovu – soudobá církev jí ale není, papež je spíše podoben Antikristu – než Kristu, papež nepatří k vyvoleným Božím, nemůže ani duchovně vést církev.

Velmi inspiroval Jana Husa.

Mistr Jan Hus (14. – 15. st.)

- Hus studoval na pražské univerzitě, kde se stal mistrem svobodných umění (1395)

- děkanem artistické fakulty a 2x rektorem (1403, 1409)

- učenec a lidový kazatel, kázal česky v. k.B. od roku 1402, mezi posluchači nechyběli ani stoupenci z bohatších vrstev

1) ODPUSTKY

- horlil proti morálnímu rozkladu zbohatlých kněží, zejména proti prodeji odpustků

2) KRISTUS, ne PAPEŽ!

- za jedinou hlavu církve považoval Krista, nikoli papeže, k němu se odvolal jako k soudci nejspravedlivějšímu --- uvalena na něj papežská klatba.

3) UČENÍ O TROJÍ PRAVDĚ

1)      pravda obsažená v Písmu

2)      pravda, kterou dosahujeme smysly

3)      pravda, ke které dospíváme rozumem

Mimo tuto trojí pravdu nemá být nic přijímáno za pravdivé!! (Opět církvi nepohodlný názor)

Do našeho státního znaku bylo přijato heslo: „PRAVDA VÍTĚZÍ.“ Právě tento výrok prohlásil Hus roku 1412 a zněl: „PRAVDA NAD VŠÍM VÍTĚZÍ.“

4) PROBLÉM CÍRKEVNÍHO MAJETKU

Hus se opírá o výrok svatého Jeronýma: „Čím více církvi přibývalo statků, tím více ubývalo ctností.“

Viklef byl radikálnější než Hus v tom, že chtěl světskou mocí církevní majetek vyvlastnit (tzn. že panovník by měl církvi majetek odebrat)

 Martin Luther (15. – 16.)

Je hodnocen jako úplně nejvýznačnější postava reformace

- v roce 1517 přibíjí svých slavných 95 tezí na vrata chrámu ve Wittenbergu – kde napadá církev kvůli honu na peníze – odpustky. Před branami Wittenbergu také spálil papežskou bulu, která mu hrozila klatbou.

- Luther choval k Husovi nedůvěru, až po prostudování kostnických záznamů  to přehodnotil…

- Luther byl přesvědčen, že člověk může být spasen pouhou vírou, to je jedna ze zásad reformace – ospravedlnění pouhou vírou! Jde vlastně o ospravedlnění svobody svědomí. Každý má věřit sám za sebe a ze sebe. Naší osobní víře nemá žádná autorita církve co nařizovat.

- Luther byl místy dosti vulgární, rád se "přežíral", "Jsem jako uležené hovno, a svět je jako obrovská prdel. Na každého dojde brzy!"

Reformace pokračovala v husitství, v jednotě bratské a vyvrcholila u J. A. Komenského v 17. století.

PředchozíNásledující