Středoškolská filosofie - RENESANCE až BAROKO

Kusánský, Kopernik, Galilei, Bruno - přírodní filosofové

Mikuláš Kusánský (15. stol.) - CUSANUS

- je renesančním přírodním filosofem

- Němec z městečka CUSA

- Kusánský ovlivnil celou další přírodní filosofii – Leonarda da Vinci, Kopernika, Bruna!!

1) princip DOCTA IGNORANTIA = poučená nevědomost

Tak jako se čas pohybuje k věčnosti, aniž by ji kdy mohl dosáhnout, tak je to i s poznáním pravdy obecně – opravdově ví jen ten, kdo ví o svém nevědění. Proto je nejvyšším možným stupněm lidského vědění jen tzv. poučená nevědomost (jsem "poučen" o nedostatečnosti svého vědění).

!!! Který antický filosof vyslovil takřka stejnou myšlenku?

2) ZEMĚ ŽIVOČICH

Zemi Kusánský vnímal jako živočicha a měl proto následující analogie:

„Země je jako živočich – kameny jsou její kosti, potoky žílami, stromy její srstí." Zde je vidět, jak renesance mohutně respektuje přírodu, Kusánský ji vnímá dokonce jako živou bytost.

3) NEKONEČNOST KOSMU (pozor na toto slovo - před počátkem filosofie ve starém Řecku znamenalo řád! Nyní znamená vesmír, což platí dodnes).

U Kusánského se objevil zárodek myšlenky nekonečnosti kosmu. Vyslovil: "Vesmír je nesmírný." Až Bruno vysloví přesnější: "Vesmír je nekonečný." Toto bylo neklamné znamení, že středověk končí a začíná novověk = moderní svět.

4) CELEK JE ČÁSTÍ A NAOPAK

Proti středověkému hierarchickému uspořádání věcí nadřazených a podřazených srovnává Kusánský vše na jednu úroveň. Tomuto pricipu se říká všechno je ve všem. Jako bychom v každé částečce našli celý vesmír (něco jako v každé částici DNA najdeme informace o celém organismu). Jinak také řečeno, jako by mikročástice byly malými zrcadélky celého vesmíru.

5) G. Bruno zkonkretizoval a "dotáhl" tyto Kusánského výroky, kde se klube celá nová geniální HELIOCENTRICKÁ teorie:

"Střed světa se kryje s jeho obvodem. Následkem toho svět nemá obvod. Neboť kdyby měl střed, měl by rovněž obvod, a tak by měl sám v sobě svůj začátek a konec, a byl by tedy světem omezeným vůči něčemu jinému a mimo svět by bylo něco jiného a místo; a to vše není pravda." (I zde je patrné, jak široce Kusánský inspiroval další myslitele.)

Mikuláš Kopernik (15. - 16. st.)

O obězích nebeských těles - velmi kontroverzní a zásadní dílo

- zde Kopernik prezentuje názor o Zemi, která není středem vesmíru a je rovna všem ostatním planetám

- 1616 toto dílo zapsáno na Index librorum prohibitorum (Seznam zakázaných knih) s tímto absurdním odůvodněním: "Tvrdit, že slunce nepohnutě stojí ve středu světa, je nesmyslné, filosoficky klamné a přímo kacířské, poněvadž je to v přímém rozporu s Písmem svatým. Tvrdit, že země nestojí ve středu světa, že není nehybná, nýbrž že se dokonce denně otáčí, je nesmyslné, filosoficky klamné. Je to přinejmenším chybná domněnka."

Galileo Galilei (16. - 17. st.)

- hájil učení Mikuláše Kopernika a byl nucen odvolat - což udělal s názorem, že pravda je jen jedna a svět se o ní jednou dozví nehledě na to, zda za to položí nyní život

- traduje se, že odchází od inkvizičního tribunálu a pro sebe si říká: "A přece se točí!" (Není vůbec nikde jasně doloženo, nelze brát jako fakt.)

Giordano Bruno (16. st. - zemřel přesně 1600)

- vášnivý, bouřlivý a ohnivý Ital, jehož životní zásadou bylo: "Jedinou autoritou má být rozum a svobodné bádání.“ (Tímto vlastně pohrdl autoritou církve.)

Dílo (dialogy)

●Večeře na Popeleční středu

●O příčině, principu a jednom

●O nekonečnu, universu a světech

Brunova smrt - 6 roků před smrtí se dostává do rukou inkvizice v Benátkách jako nejtěžší kacíř. Po 6letém vězení je v Římě upálen.

Brunova odpověď na rozsudek: „Vy vynášíte rozsudek s větším strachem, než já ho přijímám.“

Brunova smrt ohlašuje, že končí "relativně" poklidné soužití vědy a církve v renesančním období. Všem filosofům a vědcům je jasně dáno na srozuměnou, že v případných sporech s náboženstvím musí počítat s možností hořící hranice smrti. Dokladem toho: Campanella 27 let vězení, Galilei bude nucen odvolat, nebo…

Filosofie a věda

1) Rozvíjí Kopernika

Kopernikovy myšlenky (zjm. jeho sluncestředný - heliocentrický názor) dopracoval do důsledků.

2) Pravděpodobně existuje vícero světů, resp. slunečních soustav - Bruno formuloval myšlenku o tom, že by mohlo být více světů. "Kdo připouští, že je jen tolik světů, kolik jich můžeme vidět, podobá se tomu, kdo se domnívá, že je jen tolik ptáků, kolik jich vidí z okna.“

Tím, že se Bruno domníval, že existuje více slunečních soustav, také podrýval církevní dogmata.

3) Vesmír je nekonečný (stejně jako Kusánský), střed je tedy všude a ve všem

4) Monadismus - Bruno se inspiroval antickým atomismem – odtud načerpal představu, že se svět skládá z nejmenších částeček – nazval je monádami, které měly být věčné.

5) Panpsychismus - Bruno se domníval, že vše je oduševněno. Odvodil to z nebeských těles, která se uvádějí do pohybu ze svých vlastních vnitřních zdrojů pomocí jisté oduševnělé síly.

Machiavelli, Campanella, More

Niccolo Machiavelli (15. - 16. st.)

- jeden z předchůdců politologie, který po renesančním způsobu oddělil politiku od teologie (politika není Bohem posvěcená záležitost, ale sféra, kde jde jen o lidské zájmy)

dílo Vladař - vladař musí být chytrý jako liška a silný jako lev, v zásadách vládnutí neplatí zásady přirozené morálky, je možné použít i sílu, lež či prohnanost, náročnější je vládu udržet než získat

- často používá pojem virtú = panovníkova schopnost správného jednání

Thomasso Campanella (16. - 17. st.)

- utopie Sluneční stát (1602-23)

utopie = neuskutečnitelná představa (ve filosofii většinou o tom, jak by mohla fungovat společnost nebo stát, většinou autoři píší podobné schéma: cestovatel se dostane do vzálené země, kde se seznámí s novými pořádky, které se mu zdají být dokonalé a snaží se je převést do své země)

Campanellův Sluneční stát se nachází na ostrově Taprobanu, vládu mají rozdělenou vládci, kteří se jmenují: Moc, Láska, Moudrost,... Plození je řízené tak, aby byli lidé co nejdokonalejší. Všechno ve státě je řízené - oblékání, stolování,...

Thomas More (15. - 16. st.)

- Campanellově Sl. státu o 100 let předcházela Morova utopie Utopia (1516)

Oba autoři inspirovali komunistické režimy!!!

První reformace (12. - 14 st.) a Druhá reformace (15. - 16. st.)

REFORMACE = přetvořit

Reformace je prvotně kritikou některých stránek renesance

Ale sbíhá se s renesancí v jednom důležitém bodě = vyzdvižení významu individua – ale každý jinak – renesanční jinak, reformační jinak!

reformace – klade důraz na individuální zkušenost, prožitek s Biblí, nikoli zprostředkovaný autoritou, reformace usiluje o návrat k původnímu Kristovi, k nezkažené zbožnosti

"První" reformace zahrnuje opravné hnutí v církvi i mimo ni od 12. století (Wyclif - počeštěno Viklef a Hus)

"Druhá" (též velká) reformace počíná v 16. století (Luther a Kalvín)

John Vyclif (14. st.)

Lidé předurčení ke spáse (tedy lidé spravedliví a skutečně svatí) tvoří neviditelnou církev – mystickou nevěstu Kristovu – soudobá církev jí ale není, papež je spíše podoben Antikristu – než Kristu, papež nepatří k vyvoleným Božím, nemůže ani duchovně vést církev.

Velmi inspiroval Jana Husa.

Mistr Jan Hus (14. – 15. st.)

- Hus studoval na pražské univerzitě, kde se stal mistrem svobodných umění (1395)

- děkanem artistické fakulty a 2x rektorem (1403, 1409)

- učenec a lidový kazatel, kázal česky v. k.B. od roku 1402, mezi posluchači nechyběli ani stoupenci z bohatších vrstev

1) ODPUSTKY

- horlil proti morálnímu rozkladu zbohatlých kněží, zejména proti prodeji odpustků

2) KRISTUS, ne PAPEŽ!

- za jedinou hlavu církve považoval Krista, nikoli papeže, k němu se odvolal jako k soudci nejspravedlivějšímu --- uvalena na něj papežská klatba.

3) UČENÍ O TROJÍ PRAVDĚ

1) pravda obsažená v Písmu

2) pravda, kterou dosahujeme smysly

3) pravda, ke které dospíváme rozumem

Mimo tuto trojí pravdu nemá být nic přijímáno za pravdivé!! (Opět církvi nepohodlný názor)

Do našeho státního znaku bylo přijato heslo: „PRAVDA VÍTĚZÍ.“ Právě tento výrok prohlásil Hus roku 1412 a zněl: „PRAVDA NAD VŠÍM VÍTĚZÍ.“

4) PROBLÉM CÍRKEVNÍHO MAJETKU

Hus se opírá o výrok svatého Jeronýma: „Čím více církvi přibývalo statků, tím více ubývalo ctností.“

Viklef byl radikálnější než Hus v tom, že chtěl světskou mocí církevní majetek vyvlastnit (tzn. že panovník by měl církvi majetek odebrat)

Martin Luther (15. – 16.)

Je hodnocen jako úplně nejvýznačnější postava reformace

- v roce 1517 přibíjí svých slavných 95 tezí na vrata chrámu ve Wittenbergu – kde napadá církev kvůli honu na peníze – odpustky. Před branami Wittenbergu také spálil papežskou bulu, která mu hrozila klatbou.

- Luther choval k Husovi nedůvěru, až po prostudování kostnických záznamů to přehodnotil…

- Luther byl přesvědčen, že člověk může být spasen pouhou vírou, to je jedna ze zásad reformace – ospravedlnění pouhou vírou! Jde vlastně o ospravedlnění svobody svědomí. Každý má věřit sám za sebe a ze sebe. Naší osobní víře nemá žádná autorita církve co nařizovat.

- Luther byl místy dosti vulgární, rád se "přežíral", "Jsem jako uležené hovno, a svět je jako obrovská prdel. Na každého dojde brzy!"

Reformace pokračovala v husitství, v jednotě bratské a vyvrcholila u J. A. Komenského v 17. století.

Britský empirismus

- empirikové staví svou filosofii na empirii = zkušenosti

- jsou to současníci Alžběty I. a Shakespeara

- na empirismus navazuje pozitivismus

Francis Bacon (16. - 17. st.)

- dílo Nové organum = nový nástroj (podobné slovo "Organon" byl souhrnný pojem pro Aristotelovy logické spisy, Baconovi šlo o obnovu věd od základu, proto použil přívlastek Nové ....... Celkově Aristotela neuznával, protože dle Bacona dělal závěry ještě předtím, než věci ověřil apod.

1) EXPERIMENTY A INDUKCE - Vědu chtěl obrátit k novému typickým novověkým způsobem - skrze novou vědu, která bude používat ověřování skrze experimenty a indukci (=metoda dokazování, kterou používají i další empirikové či senzualisté v této době), dospějeme k tomu, že ovládneme přírodu. Člověk bude jejím králem! (Typické pro renesanci...)

Bacon je otcem experimentální vědy!

2) TEORIE IDOLŮ (klamy, bludy, které způsobují naše nedokonalé smysly, těm lze předejít pouze přesnými experimenty)

4 druhy těchto idolů

2.1 Idoly rodu - Člověk věří tomu, co chce považovat za pravdivé… Projevuje se pak ANTROPOMORFISMUS =přenesení lidských vlastností např. na přírodu, člověk chce pravdu vidět dle své přirozenosti, dle svých vlastností.

2.2 Idoly jeskyně - Specifická výchova, styk s určitými lidmi, osobní záliby,… mohou být také idoly – někdy totiž dostanou člověka do pozice, že se na svět dívá jakoby z úzkého otvoru své jeskyně (své rodiny, svých každodenností,...). Člověk pak má smysl pro různé věci – někdo pro starožitnosti, někdo pro moderní věci.

2.3 Idoly tržiště

a) Z nevhodného výběru slov nebo b) nevhodného soužití lidí vzniká „dohadování“ jako na tržišti, k nespočetným sporům o pouhá slovíčka. NavrhL tedy pro vědu, aby se vždy učinila před výzkumem SÉMANTICKÁ ANALÝZA VÝRAZŮ (=významová analýza, aby se daným pojmům dobře rozumělo, jakási předem jasná definice pojmů, kterých se bude používat).

2.4 Idoly divadla - Pozor na zdání skutečného – přirovnal to k divadlu – kde se přesouváme do zdánlivé skutečnosti.

Bacon je autorem posmrtně vydané utopie Nová Atlantida (opět neuskutečnitelná představa o fungování státu)

Bacon je také vynikající prozaik - Eseje

Thomas Hobbes (16. - 17. st.)

- ovlivněn významně R. Descartesem – k jeho Meditacím napsal cenné kritické poznámky, korespondovali si

- dílo Leviathan

název pochází z Bible, kde se jím míní jakýsi obrovitý vodní had, velryba – resp. démonický netvor. Toto označení použil pro stát, který je jakýmsi „umělým člověkem.“ Silně proticírkevní.

1) SMYSLY, tedy SENZUALISMUS

"Nic není v mysli, co dříve neprošlo smysly." Tedy vše poznáváme jen na základě smyslové zkušenosti. Směr, který opírá poznání o smysly, se nazývá senzualismus.

2) SPOLEČENSKÁ SMLOUVA

Lidé touží po míru, bezpečí, spravedlnosti – ve svém zájmu se lidé dohodnou na společenské smlouvě, v níž se každý vzdá části svých přirozených práv a části své svobody.

Smlouvu lze udržet jen s obtížemi, protože neexistují žádné záruky ani sankce, může být porušena.

Je nutné vybudovat veřejnou moc, aby mohla plnění společenské smlouvy vynutit. Takovou mocí je stát. Hobbesův Leviathan.

U Hobbese jde zcela jednoznačně o obhajobu absolutního stát řízený absolutním panovníkem. Tomuto státu lidé předávají všechna svá práva a kompetence. Je třeba obětovat svobodu a společně se podrobit svrchované moci státu, ten se pak postará o život v míru a bezpečí.

Další teoretici společenské smlouvy: John Locke a Jean Jacques Rousseau

Hobbesova teorie je etatistická (etatismus = přehnané přeceňování role státu)

John Locke (17. - poč. 18. st.)

- velký zájem o experimenty a experimentální vědu (lidé doslova omdlévali, když spatřili např. mouchu pod mikroskopem v nepředstavitelné velikosti apod.), stejně jako Bacon se věnoval vytvářením metod věd

- co je paradoxní, byl až patologicky šetřivý, dokonce obchodoval i s otroky

dílo: Esej o lidském rozumu, Esej o toleranci

1) TEORIE POZNÁNÍ, IDEJE

hlavní pole Lockovy filosofie = teorie poznání (zkoumal pravdivost, ověřitelnost, hranice lidského poznání)

Pozor: předmětem filosofie Locka jsou IDEJE (což je zcela jiný pojem než u Platóna), JSOU TO OBJEKTY NAŠEHO ROZUMU, KDYŽ ČLOVĚK MYSLÍ (dalo by se říci, že jsou to představy).

OBR.

U Locka tedy nejsou bezprostředním předmětem našeho poznání předměty kolem nás, ale naše vlastní ideje. Locke oproti Descartovi neuznává vrozené ideje. Vše je až výsledkem životní zkušenosti. Na svět přicházíme jako "nepopsaný bílý list", na který naše zkušenost teprve potom (aposteriorně) něco zapisuje. Stoikové tomu říkali TABULA RASA, Aristoteles rovněž přirovnával rozum k nepopsané desce.

(apriori = předem, aposteriori = potom)

2) SMYSLY a INTUICE

Locke klade při nabývání zkušeností důraz na SMYSLY, i u něj platí: "Nic není v rozumu, co dříve nebylo ve smyslech."

Rovněž uznává INTUITIVNÍ POZNÁNÍ

3) TYPY IDEJÍ

- JEDNODUCHÉ

- SLOŽENÉ (vznikají složitými myšlenkovými operacemi)

- VŠEOBECNÉ (máme skupinu lidí - u nich si odmyslíme jejich specifické vlastnosti, ponecháme to, co mají společné, a získáme tak všeobecnou ideu "člověka")

Tyto ideje existují jen jako jména... Pokud toto Locke tvrdí, pak je realistou, nebo nominalistou? .................................................

Ideje mají také své kvality:

- PRVOTNÍ (tuhost, tvar, pohyb)

- DRUHOTNÉ (to jsou schopnosti věcí vyvolat v nás smyslové zážitky - barvy, zvuky, chutě)

Závěr: Když se díváme do slunce, vidíme fialové, červené skvrny - to jsou druhotné kvality (nejde o vlastnosti slunce, ale o druhotné kvality, které jsou záležitostí našeho poznávání)

4) TYPY ZKUŠENOSTÍ

SENSACE = vnější zkušenosti

REFLEXE = vnitřní zkušenosti (duševní činnost, představy)

5) POLITOLOGIE

Formuloval zásady moderního liberalismu: "Nikdo nemá poškozovat druhé v jeho životě, zdraví, svobodě a majetku."

George Berkeley (17. - 18. st.)

DÍLO:

spis Pojednání o základech lidského poznání

Nová teorie vidění (prostor je jen naší sujektivní představou)

Tři dialogy mezi Hylasem a Filonúsem – Filonús je Milovník rozumu, Hylas je Hmotař (který brání materialismus)

- Berkeley je známý pocitem nereálnosti materiálního světa

- byl biskupem, chtěl na víru obracet Indiány

1) BERKELEY REAGUJE NA LOCKA

Žádná materiální substance (=základ) neexistuje. Prvotní kvality jsou stejně subjektivní jako druhotné. Oboje existují jen v naší mysli. Hutnost nějakého tělesa poznávám tak, že při hmatovém doteku pociťuji odpor. Takto se o primárních kvalitách dovíme zase jen prostřednictvím subjektivních kvalit sekundárních.

2) BÝT ZNAMENÁ BÝT VNÍMÁN

Existuje-li barva nebo tvar, znamená to, že jsou vnímány zrakem nebo hmatem, existuje-li zvuk, znamená to, že je slyšen, existuje-li vůně, znamená to, že ji vnímáme čichem. A to, čemu říkáme tělesa, věci, to jsou kombinace našich počitků, kolekce našich idejí.

Odtud plyne závěr: Býti jest býti vnímán.

Tedy: aby něco existovalo, musí to být vnímáno.

Hegel tento princip pojmenoval jako subjektivní idealismus.

Pokud nějaký předmět přeci najdeme, že jej nevnímá ani jeden člověk, tak jej vnímá Bůh! Bůh existenci věcí udržuje svým vnímáním.

3) SOLIPSISMUS (solé a psyché)

Z věty Býti jest býti vnímán plyne solipsistický důsledek: Jestli jsou všechny věci jen kombinacemi mých počitků a vlastně celý svět jen mou představou – reálně existuji jen já sám! (solipsismus je složené slovo z „jediný“ a „sám“)

David Hume (18. st.)

1) DOJMY a IDEJE

To, co člověk poznává, je ze sensace a z reflexe (vychází z Locka) – jsou to buď DOJMY, nebo IDEJE

DOJMY (IMPRESE) = jsou bezprostřední vjemy (teď a tady), živé a dokonalé

IDEJE = vzpomínky na dojmy, bledé dojmy

Rozdíl je v živosti a intenzitě, není žádná idea, která by neměla svůj původ v impresi! Jsou propojené - tedy nemůžeme myslet o ničem, co jsme nezažili vnějšími nebo vnitřními smysly.

2) ASOCIAČNÍ ZÁKONY

Příčina a účinek je prvním z principů, podle nichž se sdružují naše představy. K němu Hume připojuje ještě další dvě zásady, jak se sdružují (asociují) naše představy – dle podobnosti a dle shody místa a času. Jinak vyjádřeno:

IDEJE se sdružují dle asociačních zákonů:

1) potkávám 3x týdně nějakého člověka s jiným člověkem, jeden den potkám samotného – a okamžitě se mi vybaví ten druhý

2) idea černé – asociuje se hned idea bílé barvy

3) když nebijí hodiny, tak si hned řeknu, proč nebijí – jinak se nad tím nepozastavím

Psychologie asociační zákony rozvinula.

3) NEBEZPEČÍ ZVYKU!! NUTNOST SKEPTICISMU

Stálé opakování jistých spojitostí nás vede k tomu, že jsme si zvykli očekávat, že po určitém faktu bude následovat jiný fakt. Tato pravidelnost ale nezakládá bezvýjimečnost, ale jen pravděpodobnost. Když rozbiji 8 vajec, tak budu i při 9. očekávat, že se i u něj oddělí bílek a žloutek – jak to ale mohu vědět?? Zase je problémem zvyk!!! Očekáváme to tak ze zvyku! Ze zvyku nelze odvozovat, co se bude dít!!!

Filosof nemůže vycházet ze zvyku, ale musí být vždy skeptik = i při devátém vajíčku se nespoléhá na zvyk!! A nepředpovídá, co se stane ze zvyku!

Uvedený zvyk a víra jsou pro člověka užitečné, umožňují mu orientovat se ve světě, ale na druhou stranu způsobují celou řadu předsudků ve vědě.

4) ETIKA

- morálka není výtvorem rozumu, ale citů, tedy o tom, co je dobré a co je zlé, rozhodnou nakonec naše emoce (na Huma v tomto navazují ve 20. století metaetici a emotivisté)

H. etika je utilitaristická (utilitarismus=hodnocení podle míry užitečnosti)

Ve všech mravních rozhodnutích vyniká okolnost obecné prospěšnosti.

Máme-li se rozhodnout pro nějaké prospěšné záměry, je třeba, aby se tu projevil základní cit SYMPATIE.

Racionalismus - baroko - 17. století

EMPIRISMUS panuje v Anglii a prosazuje pozorování faktů a zkušeností okolního světa, používá metodu INDUKCE)

RACIONALISMUS panuje v Evropě a prosazuje matematickou, logickou přesnost, vše podrobit metodické skepsi (vysvětleno níže), používá metodu DEDUKCE)

RENÉ DESCARTES (16. - 17. stol.)

1) DÍLO A KONTAKTY

● Principy filosofie , ● Rozprava o metodě

Setkal se také s J. A. K. v holandském exilu 1642

Konec života ve Stockholmu na dvoře královny Kristiny, u níž pobývalo mnoho učenců

2) POHLED NA SOUČASNOST 17. STOLETÍ

Stejně jako empirik Bacon shledával Descartes stav tehdejšího vědění jako výsledek tisíciletého potlačování nezávislého myšlení, které bylo do té doby služkou teologie. Pozor: nechtěl jít proti katolictví, proti náboženství. Chtěl jen poskytnout lepší půdu filosofii a přístup ke vědě než tomu bylo ve středověku (zjm. ve scholastice) => byl proti scholastice!

3) PŘÍNOS DO FIL - METODICKÁ SKEPSE

■ zásada všeobecného pochybování – především o materiálních věcech a smyslech (hůl ponořená do voda zdá se být zlomená = příklad, jak nás smysly klamou). „O všem je nutné pochybovat!“

Rozumové pochybování stojí na počátku poznávání = metodická skepse. (Metodická skepse není nic jiného než opatrnost, jistá nedůvěřivost, která zabraňuje případným unáhleným omylům).

Pochybuji-li, tak myslím! => “Myslím, tedy jsem.“ (COGITO ERGO SUM). Z faktu mého myšlení lze usuzovat na fakt mé existence.

Někde se musí naše pochybování zastavit. Mohu pochybovat o všem, kromě samotného pochybování, tedy kromě samotného myšlení. "Nelze myslet, že nemyslím."

4) IDEJE

Myšlenka, že bezprostředně nepoznáváme věci, ale naše ideje o věcech = význačná myšlenka novověké filosofie. Descartes s ní také pracuje.

5) DUALISMUS, SUBSTANCE (substance = základ, podstata)

Descartesův systém je dualistický – rozlišoval nemyslící tělesnou substanci (s atributem rozprostraněnosti) a nerozprostraněnou duchovní substanci (s atributem myšlení). Připojil ještě 3. substanci nekonečnou – Boha.

V čem je systém dualistický? V těchto dvou rovinách:

1. rovina (tělesná a duchovní substance, které jsou obě konečné)

2. rovina (substance Bůh, která je nekonečná)

6) DŮKAZY EXISTENCE BOHA (neboli ontologický důkaz Boží existence, který již dříve podává Anselm z Canterbury, Descartes podává podobné důkazy)

BARUCH (Benedikt) SPINOZA (17. st.)

Narozen v Amsterodamu, jeho předkové byli Židé

Byl udán za prohlašování nesrovnalostí s Písmem svatým – nakonec byl z židovské obce exkomunikován a proklet.

Znění kletby:

„Budiž proklet ve dne i v noci, proklet, když spí i když vstává, proklet, když vychází i když se vrací. Bůh ať mu nikdy neodpustí. Ať roznítí zlobu svou a hněv proti tomuto člověku… Chraňte se, ať nikdo ho neosloví ani ústně, ani písemně, ať nikdo mu neprojeví přízeň, ať nikdo s ním nedlí pod jednou střechou, ať nikdo nepřijde do jeho blízkosti na čtyři lokty, nikdo ať nečte jakýkoli dokument, jejž napsal rukou nebo diktoval ústně.“

Dílo: ● Principy Cartesiovy filosofie, ●Theologicko-politický traktát

Živil se broušením optických skel.

Začínal jako kartezián, tzn. sympatizoval s Descartem

1) MONISMUS a SUBSTANCE

Definuje substanci – svébytná, dokonalá, jediná, univerzální, nekonečná a neomezená (jinak by závisela se zřetelem na své meze na omezujícím a nebyla by samostatná). Z její neomezenosti plyne její jedinost. (Kdyby byly dvě substance, omezovaly by se navzájem).

MONISMUS = „Neexistuje více substancí, nýbrž jen jedna.“

Tedy: Neexistují 2 konečné substance a nekonečná substance Bůh – jak tvrdil Descartes, nýbrž jen jedna jediná nekonečná substance zahrnující jak přírodu s rozprostraněnými tělesy a myslícími bytostmi, tak i Boha. Nenajdeme tedy dvě roviny jako u Descarta, ale pouze jednu jedinou.

Obr.

Substance je v sobě soběstačná, autonomní, odnikud nevznikla, je nekonečná, protože božský princip má v sobě samé.

Pozn. vliv kabaly (tajná židovská nauka) je jednoznačný, protože v ní se podobně píše, že božská podstata je zároveň duchovní i tělesná, dále hmotný svět je jakýsi duch. Jde o stejné pojetí jako u Spinozovy substance.

2) Pojem MODUS

Mody jsou konečné stavy substance. Jde o konkrétní věci, myšlenky,...

3) DETERMINISTA

Spinoza je označován za silného deterministu, což znamená, že zastává názor, že vše je předurčeno, předem dáno, předem determinováno.

Člověk se stává dle Spinozy svobodným ve chvíli, kdy pochopí, že události jsou nevyhnutelné a přestane se jim vzpírat. Předem ale musíme poznat své afekty a závislosti.

GOTTFRIED WILHELM LEIBNIZ (17. - 18. st.)

- především matematik

- objevitel diferenciálního počtu – o jeho prioritu vedl trapný spor s Newtonem

- poradcem řady evropských panovníků

- dále působil v matematické logice, pro niž užíval pojem logistika – dnes tento pojem (plánování systému přepravy)

- utopický (neuskutečnitelný) návrh na spojené státy evropské řízené vědeckými akademiemi, dále návrh na mezinárodní značkovou řeč

dílo: O principu individuace, Monadologie, Nové eseje o lidském rozumu

1) SUBSTANCE = monáda; PŘEDZJEDNANÁ HARMONIE

Descartes rozlišoval jako deista 2 substance,

Spinoza jako monista jedinou,

Leibniz nekonečné množství monád!!

Leibniz vysvětluje mnohotvárnost světa velkým počtem substancí, které nazývá monádami.

Monáda je jednoduchá substance, z níž vznikají složeniny. Monáda je nedělitelná a nerozprostraněná. Nemůže být ani fyzickým bodem, ten je dělitelný, nehmotný neprostorový metafyzický bod.

Pojem používal již ................................. .

Monáda je duchovní povahy. Monády jsou podobné atomům, ale jsou nemateriální povahy. Jsou nerozprostraněné, nedělitelné. Leibniz pojímá svět jako „plný duší“. V základu hmoty jsou tedy duchovní monády. Monády jsou nehmotné, neprostorové. Mají aktivní sílu, ta se vyznačuje vlastní spontánní samočinností. Každá monáda se liší kvalitou od ostatních monád. Jednoduché substance – monády, stejně tak, jako věci z nich složené, jsou individualitami na způsob lidské osobnosti. Neboli každá monáda je absolutně samostatná, soběstačná. Žádné dvě monády nejsou totožné, stejné.

Monády jsou na sobě nezávislé, ale Bůh předzjednal jejich harmonii, takže to vypadá, jako by se ovlivňovaly a byly na sobě závislé. Ve skutečnosti vzájemně závislé nejsou. Tak to funuje i s duší a tělem. Duše má své zákony, tělo má své zákony, ale korespondují spolu díky předzjezdnané harmonii.

Každá monáda je zrcadlem vesmíru. Všechny události ve vesmíru, minulé i budoucí jsou v ní vyjádřeny – tím otevřel nový pohled na plynutí času. Každá částečka hmoty tedy vyjadřuje celý vesmír. (Lze si to představit jako DNA, která ukrývá vše o celém organismu.

2) POLEMIKA S LOCKEM

John Locke tvrdí: "Nic není v rozumu, co dříve nebylo ve smyslech." Leibniz dodává dovětek: "...kromě rozumu samotného." Tímto zcela otočil původní smysl této věty. Zde je vidět propast mezi empirikem Lockem a racionalistou Leibnizem.

3) LEIBNIZOVA OBHAJOBA BOHA neboli THEODICEA

"Náš svět je nutně tím nejlepším z možných světů." Protože Bůh při své dobrotivosti nutně chce to nejlepší a při své dokonalosti se ve ve své volbě nemýlí. Proto zvolil tento svět a ten je nejlepší.

Tento výrok později satiricky zpracovává Voltaire v díle Candide.

Pascal a Komenský - baroko - 17. st.

BLAISE PASCAL (17. století)

- vášnivý matematik

dílo: Listy provinciálovi (u nás pod názvem Listy proti jezuitům), Myšlenky

1) SÁZKA

-formuloval svoji slavnou "sázku" o Bohu, který je dle něj skrytý od doby Adama a Evy a nechal nás v zaslepení, tudíž nejsme schopni vědět, zda Bůh je, nebo není: "Zvažte ztrátu a zisk, zvolíte-li lva (nebo pannu), že Bůh je. Vyhrajete-li, vyhrajete všechno, prohrajete-li, neprohrajete nic. Vsaďte tedy na to, že Bůh je, a neváhejte."

2) POSTOJ K RACIONALISMU

- jen slavý rozum dle Pascala neuzná, že mnoho věcí jej přesahuje

- lidský rozum si nemůže činit takové nároky, jako do něj vkládali racionalisté ("Srdce má důvody, o kterých rozum vůbec neví. Boha cítí srdce, a nikoli rozum.")

3) KLAM A PŘETVÁŘKA LIDÍ => VLASTNÍ A NEVLASTNÍ BYTÍ ČLOVĚKA

"Málokteré přátelství by přetrvalo, kdyby každý věděl, co o něm říká přítel v jeho nepřítomnosti, i když v té chvíli o něm mluví upřímně."

"Nenávidíme pravdu, i ty, kdo nám ji bez obalu říkají, a jsme rádi, klamou-li se lidé v náš prospěch. Chceme, aby v nás cítili někoho jiného, než kým skutečně jsme." Život ve vlastním bytí nám ke spokojenosti nestačí.

JAN AMOS KOMENSKÝ (16. - 17. století)

- osobnost 17. století, komeniologie = věda o J. A. K., náš nejvýznam. komeniolog = Jan Patočka

- hlavní dílo filosofické: Všeobecná porada o nápravě věcí lidských

- zakončil dlouhou větev Jednoty bratrské

studia: Přerov, Herborn, krátce theologie v Heidelbergu

- po porážce na Bílé hoře se nejprve skrývá ve vlasti, roku 1628 definitivně odchází do exilu, kde stráví 42 let života (Polsko, Švédsko, Německo, Nizozemí,…). Vyhnán katolickou protireformací!!!!!!

FILOSOFICKÉ MYŠLENÍ:

přípravné období: předpansofické
: pansofické
: všenápravné

1. OBDOBÍ

- cílem vytvořit obrovskou (pansofickou) encyklopedii – chtěl zprostředkovat vlastnímu národu to, co mají všude jinde snadno přístupné

V tomto období jsou důležité útěšné (slouží k útěše) spisy, mezi které patří:

- Labyrint světa a ráj srdce (1623)

- Hlubina bezpečnosti – veškeré utrpení a násilí nastává, když nějaká bytost se vyšine ze svého středu: včela hyne bez medu, had bez jedu a také příčinou zbloudilosti člověka ve světě je vystoupení z jeho vlastního středu, k čemuž dochází pro lidskou samolibost, sebepřeceňování, egoismus – pro který má J.A.K. pojmenování samosvojnost. Naším středem, centrem jistoty je Bůh.

- První filosofie – předlohou opět Kusánský. Vychází z triady: JEDNO, PRAVDIVÉ, DOBRÉ – triadismus pak hraje v Komenského filosofii prvořadou roli.

2. OBDOBÍ

Komenského pansofie = vševěda, tedy úsilí o souhrn veškerého vědění přístupného člověku, které vyvede člověka ze zmatku.

Rysy pansofie: OMNES, OMNIA, OMNINO =VŠICHNI, VŠECHNO, VŠEMI ZPŮSOBY, v případě pansofie jde o VĚDĚNÍ VŠECH LIDÍ O VŠEM A VŠESTANNĚ (nejen teoreticky)

dílo ● Všeobecná porada… - pojednání o jednotlivých světech: 1. Svět možný, 2. Svět věčný, 3. Svět andělský, 4. Svět materiální, 5. Svět lidské dovednosti, 6. Svět mravní, 7. Svět duchovní, 8. Svět věčný

Panharmonie = také inspirace Kusánským - fascinován jednotou, harmonií

3. OBDOBÍ

výchova má vést k nápravě úplné, všeobecné, všeobsáhlé – tedy k všenápravě.

● Všenáprava je také částí díla Všeobecná porada…

Zdroje:

Tretera, I. Nástin dějin evropského myšlení. Od Tháleta k Rousseauovi. Praha: Paseka, 2002.

Störig, H. J. Malé dějiny filosofie. Kostelní Vydří: Karmelitánské nakladatelství, 2000.

Stránky:	E-learningový portál Obchodní akademie a hotelové školy Třebíč
Kurz:	Společenské vědy
Kniha:	Středoškolská filosofie - RENESANCE až BAROKO - KNIHA
Vytiskl(a):	Nepřihlášený host
Datum:	Sobota, 19. duben 2025, 00.48

Středoškolská filosofie - RENESANCE až BAROKO - KNIHA