Zdravím Nepřihlášený host!

Charakteristika 13. století

- vrcholná gotika

- papež se považuje za vládce celého světa i všech panovníků

- proti církvi se sdružují heretická hnutí (valdenští a albigenští), zvaní taky jako kataři (=čistí, odtud slovo kacíři)

- církev začíná psát nejhanebnější kapitolu svých dějin - zřizuje inkvizici - posláním inkvizice je pátrat po kacířích (založena v Toulouse 1229)

Západní křesťanské myšlení ovlivněno třemi proudy:

1) Arabskou a židovskou filosofií (které interpretovaly především Aristotela - odtud označení "arabský aristotelismus")

2) Založením františkánského a dominikánského řádu

3) Vznikem univerzit 

---

Ad 1) Arabský aristotelismus

Arabové vlastnili zdroje antického vědění (díky válečnému dobývání) - Židé je převedli do hebrejštiny a z té potom byly přeloženy do latiny západnímu světu (tak se vlastně Aristoteles "dostal" z arabského světa "zpět" do Evropy) -paradoxně Arabové znali Aristotela lépe, než jej znal Západ

Avicenna (arabsky IBN SÍNÁ)

dílo Kniha uzdravení - přehled tehdějších znalostí, byl to lékař, přírodovědec a hlavně přední komentátor Aristotela

---

Averroes (arabsky IBN RUŠD)

- vypracoval komentáře Aristotela pro islámské školy (přísloví: "Aristoteles vysvětlil přírodu, Averroes Aristotela"), přezdívka Komentátor

---

---

Ad 2) Sv. František z Assisi - 

františkáni (nebo též minorité) a dominikáni (žebravé řády)

- stejně jako Augustin mládí plné rozkoší, od r. 1979 je patronem ochránců životního prostředí

- chtěl program řádu postavit na chudobě, ale pravděpodobně tato hodnota nebyla tak úplně přitažlivá pro další příznivce, proto se řád nerozrostl tak, jak František doufal

- požadavek hledat Boží stopy všude ve věcech (filosofie tomu říká jsoucnech)

- František hluboce prožíval Kristovo utrpení, což měla symbolizovat jeho stigmata (pět ran na těle, které se mu objevily, přesněna místech, kde byl ukřižován Kristus)

- bohužel mnozí františkáni i dominikáni se stávali inkvizitory

---

---

Ad 3) Univerzity

Sorbonna (13. století), Pražská univerzita (1348) - svobodný, studentský duch univerzit pro církev obávaným nebezpečím

---

---

Aristoteles a církev

Obliba Aristotela byla pro církev nebezpečná, někteří myslitelé z aristotelovského pojetí hmoty odvozovali, že Bůh = hmota, proto Aristoteles veřejně zakázán a jeho učení odsouzeno biskupem!!!

---

---

Albert Veliký

- prokázal službu katolickému náboženství, kterému se nedostávalo argumentů před rozumovou kritikou - proto oddělil pole rozumu (kterému se má věnovat jen filosofie) a pole víry (kterému se má věnovat jen teologie), přičemž filosofie pracuje vědečtěji, naproti tomu teologie pracuje na základě zjevení, víry, Ducha svatého

- byl velkým učitelem Tomáše Akvinského

Tomáš Akvinský (13. st.) - symbol slunce

- církev jeho učení prohlásila za své oficiální

- 1323 po smrti kanonizován = prohlášen za svatého

-jeho bratři ho chtěli svést z cesty víry, proto mu připravili do pokoje prostitutku, on ji ale vyhnal, celkově byl podivínem, "workholik" (zároveň diktoval 4 písařům své texty)

- dílo: Summa teologická (suma = celek) a Summa proti pohanům

1) Téma č.1 = Aristoteles a jeho vysvětlení

- věnoval se tomu, aby Aristoteles přestal být pro středověk a církev nebezpečím - viděl totiž, že aristotelismus je velmi moderní a žádané téma, tudíž se snažil vysvětlit Aristotela tak, aby vyhovoval době (například Boha definoval dle Aristotela - vzpomeňme učení o látce a formě - jako formu, která existuje bez látky, dále například tělo a duše - křesťansky děleno - jsou analogií látky a formy).

Aristotelovsky také odvodil, že věci se stávají jedinečnými díky hmotě (látce). Pozn. Aristoteles ale uznával spíše jako významnější formu! 

Tento proces nazýváme christianizací Aristotela = pokřesťanštění Aristotela!

2) Pět cest

Tomášových "pět cest" = pět stop Boha, které ve světě zanechal a které Tomáš zachycuje

1) Důkaz z pohybu - všechny věci, které se pohybují, jsou něčím dávány do tohoto pohybu, na počátku musí ale být něco, co je jakýmsi prvním hybatelem, kdo rozpohyboval první věc (=Bůh)

2) Důkaz z účinné příčiny - všechny věci mají svou příčinu, ale na počátku musí být první příčina (=Bůh)

3) Důkaz z možného a nutného - je nutné uznat existenci něčeho, co nemá příčinu nutnosti své existence odjinud, ale co je příčinou nutnosti existence všech ostatních věcí (=Bůh)

4) Důkaz ze stupňů dokonalosti - věci jsou různé - jsou také různě odstupňovány, nějaká musí být nejpravdivější, nejušlechtilejší, nejdokonalejší (=Bůh)

5) Důkaz z řízení světa - neživým, nemyslícím věcem musí být dán cíl jejich působení něčím myslícím, rozumným, z toho plyne, že existuje něco, čím jsou všechny přírodní věci řízeny ke svému cíli (=Bůh)

Asi nejvíce napadl tuto teorii Immanuel Kant v 18. st.

- ospravedlnění víry: "Některé pravdy rozum přesahují, ale to neznamená, že jsou protirozumové."

---

---

Mistr Eckhart z Hochheimu (13. - 14. st.)

- filosof a mystik - velmi složitý, tajemný, nejasný

- Bůh sám sebe poznává až ve svém stvořitelském díle, jako by svoje božství odhaluje až ve stvořených věcech

---

---

Jan Duns Scotus (13. - 14. st.)

- zakladatel mladší františkánské školy

- známý je pojmem "tatost" (jde o jeho neslouhlas s Tomášem Akvinským, který tvrdil, že věci se stávají jedinečnými díky hmotě X Scotus tvrdil, že k věci musí "přistoupit" FORMALITAS, což je jakási individuální přirozenost, která rozhodne, že daná věc je "tato" neboli taková, jedinečná (odtud "tatost"). 

Pozn. Pokud by Scotus respektoval Akvinského názor, že věci se stávají jedinečnými díky hmotě, jak by se to řešilo v případě duše, která je sama o sobě jen formou? To byl např. důvod, proč s ním Scotus nesouhlasil.

William Occam (13. - 14. st.) - františkán

teorie terminismu neboli konceptualismu - dle ní existují reálně jen jednotlivé věci, nikoli obecniny (universalia) - to je klasická teorie nominalismu, Occam ovšem přidává: pojem, který zahrnuje mnoho jednotlivin, tedy obecný pojem, je jen prázdným termínem, konceptem (obyvatelstvo ve skutečnosti neexistuje, existují jen jednotliví obyvatelé)

"Jsoucna nesmějí být rozmnožována, aniž by to bylo nutné." (Tím míní zbytečné vymýšlení různých principů, forem a dalších složitých pojmů. Stačí, pokud se budeme bavit např. o "individuální věci", a budeme si rozumět, nač vymýšlet "princip individuace", kterému mnozí nerozumí apod.)

Zdroje:

Tretera, I. Nástin dějin evropského myšlení. Od Tháleta k Rousseauovi. Praha: Paseka, 2002.

Störig, H. J. Malé dějiny filosofie. Kostelní Vydří: Karmelitánské nakladatelství, 2000.