Své poznatky o okolním světě vyjadřuje fyzika ve formě zákonů - vyjádření obecně platných vztahů mezi různými jevy (tyto vztahy - zákonitosti- existují bez ohledu na to, jestli jim rozumíme, či ne).
Fyziku řadíme mezi tzv. exaktní vědy - při formulování svých teorií používá matematiku, podklady pro teorie a ověření jejich předpovědí získává pomocí měření.
Vlastnost jevu nebo objektu, kterou lze měřit, nazýváme fyzikální veličina (hmotnost, délka, hustota, rychlost, čas, ...).
Důležitá poznámka: Existují dva druhy fyzikálních veličin - skalární veličiny a vektorové veličiny.
Skalární veličina je zcela určena velikostí - např. hmotnost, objem, časový interval, práce, ...
Vektorová veličina je zadána rovněž velikostí, navíc je ale nutné zadat i její směrování - např. rychlost, síla, ...
Hodnotu veličiny vyjadřujeme v násobcích zvolené jednotky, z praktických důvodů je systém těchto jednotek dohodnut mezinárodní smlouvou a je znám jako Mezinárodní soustava jednotek SI (zkratka SI pochází z francouzského Système International d'Unités tj. mezinárodní systém jednotek).
Fyzikální jednotky dělíme na
- základní
- odvozené (např. rychlost, hustota, práce, ...)
- vedlejší (např. litr, hodina, tuna, hektar
- doplňkové
V praxi se používají násobky (kilo-, Mega-, Giga-, ...) a díly (mili-, mikro-, nano-, ...) jednotek.