Vypravování
Vypravování je podstatnou složkou literatury umělecké, uplatňuje se však i v tvorbě publicistické a odborných pracích. Vypravování jazykově zobrazuje události, příběhy se zápletkami a jejich rozuzlením. Jsou podány často jako jedinečné, jako událostí, jež se staly jednou, avšak typické pro jistou dobu ap. Vypravování zobrazuje i prostředí, ve kterém dochází k ději, charakterizuje i psychiku postav ap. Dominantním slohovým postupem vypravování je postup vyprávěcí, ale uplatňují se zde i další postupy:
- popisný
- charakterizační
- úvahový
- prostě informační
Základním vyprávěcím postupem je vytváření postupné linie děje - děje jsou podávány v tom sledu, ve kterém za sebou následují. Někdy se však dějová složka podává dodatečně (vyjádření, že se ji postava dozvěděla později) nebo retrospektivně (zejména při vzpomínkách na minulost). Události, které se realizují souběžně, se mohou vyprávět za sebou po částech. Základní dějová linie může být přerušena vyprávěním vedlejším, popisem prostředí - retardace (zvyšuje napětí čtenáře). Vyprávěcí postup se často střídá a prolíná s jinými slohovými postupy. V uměleckém vypravování bývají postavy a prostředí charakterizovány též řečí (mluvou), užívá se všech vrstev národního jazyka, prostředků spisovného i nespisovného jazyka. Autoři většinou postihují nespisovnou mluvu náznakově. Volby spisovných a nespisovných prostředků je dána také tématickými složkami (např. záměr postihnou psychické procesy ap.).
Syntax umělecké prózy se vyznačuje velkou rozmanitostí. Kromě vět oznamovacích se zde vyskytují tázací, zvolací. Vyskytují se zejména v řeči autorské, řeči postav, řeči přímé a nevlastní řeči přímé. Nevlastní přímá řeč a polopřímá řeč - nevlastní přímá řeč je přímá řeč bez dvojtečky a uvozovek (Proč ho neodvedli, myslil se Petr a ... ). Polopřímá řeč není také graficky odlišena, vyznačuje se tím, že se v ní užívá pouze 3. mluv. osoba, tj. mluvnické osoby řeči autorské (Ne, nemusí se bát, nejde služebně, slyšel jen ... ). Těmito řečmi se vyjadřují tzv. vnitřní monology postav.
Ve vypravování jde o to často postihnout:
- postupnost a dynamiku smyslového vnímání a myšlenkových složek, jak se vybavují
- děj, ke kterému může v každém okamžiku dojít
- chvíle, ve kterých stále nedochází k očekávanému vývoji dění.
Osnova:
1. Úvod (expozice)
2. Stať: Zápletka (kolize)
Krize, vyvrcholení (katastrofa, konflikt)
Rozuzlení (peripetie)
3. Závěr