Citoslovce (interjekce) vyjadřují nálady, city a vůli mluvícího (ach, ó, běda, brrr, pst, kšá), nebo na něco upozorňují (hle, hele), anebo označují hlasy a zvuky (chacha, vrkú, krá, bác, cink, prásk)
- stojí zpravidla samostatně, nevstupují do větných vztahů s jinými slovy
- od ostatních slov ve větě se zpravidla oddělují čárkou, nebo vykřičníkem (Nu, copak to znamená? Hoho!)
- výjimečně mohou být citoslovce začleněny do věty např. jako přísudek (Straka chňap po prstenu) nebo podmět (Krá, krá se ozývalo ze všech stran)