Typy souvětí souřadných:
1. slučovací- věty jsou obsahově rovnocenné a pravdivé, jsou k sobě přiřazeny jako sobě rovné - spojeny - a, i, nebo, ani, také, pak, potom, nebo dvojitými spojovacími výrazy i-i, ani-ani, jednak - jednak, zčásti - zčásti, hned - hned, tu - tu, dílem - dílem nebo bez spoj. výrazů Děvčata vyšívala a chlapci kreslili. Tu projede auto, tu se objeví motorka.
2. stupňovací - druhá věta stupňuje (zesiluje) obsah první věty
- spojky a spojovací výrazy - ba, ba i, ba ani, dokonce, dokonce i a dvojité spojovací výrazy nejen - ale i, nejen -nýbrž i ... Nejen že neprohráli, dokonce zvítězili. Ves ztichla, ba i pes přestal štěkat.
3. odporovací - obsahy vět si navzájem odporují, jsou v nesouladu (protikladu) - spojky ale, avšak. však, jenže, nýbrž, leč, nicméně, ale zato, dvojité spoj. výrazy sice-ale někdy i spojka a může mít odporovací význam. Čekali jsme je, ale nepřišli.
4. vylučovací - obsahy vět se navzájem vylučují, bud' platí jedna možnost, nebo druhá. - spojky nebo, anebo, či, buď (ať) - nebo (anebo), buď – buď, ať - ať; v otázce vylučovací či, zdali-či. Musíš jít, anebo se můžeš zdržet.
5. důsledkové - první věta vyjadřuje příčinu (důvod) a druhá věta (se spojovacím výrazem) důsledek (účinek). - spojky proto, tedy, tudíž, a proto, a tedy, a tak. Nepršelo, a proto řeka vyschla.
6. příčinné (důvodové) - příčinu (důvod) vyjadřuje věta druhá připojená spojovacím výrazem - spojky neboť, vždyť, totiž. Požár se šířil, neboť vál vítr.
7. složité souvětí souřadné - tvořené alespoň ze 3 vět (2 VH + věty hlavní nebo vedlejší)
Pravopis - v souvětí souřadném se píše čárka před všemi spojovacími výrazy s výjimkou a, i, ani, nebo, anebo v poměru slučovacím, ale před a ve významu odporovacím, před nebo, anebo ve významu vylučovacím a před důsledkovými spojkami se čárka píše (a proto, a tak, a tedy).