Čeština - národní jazyk, diferenciace češtiny
Čeština se vyvinula během více jak tisíciletého vývoje našeho národa. Čeština jako národní jazyk je vícevrstevný. Základní podobou našeho nár. jazyka je spisovný jazyk. Je to jazyk , kterého se používá (spíše mělo by se používat) písemně i ústně ve veřejném životě, v různých dokumentech, vědeckých a úředních spisech, měl by být používán ve škole, rozhlase i televizi, divadle i filmu apod. V běžném životě se však mluví obecnou češtinou, neodlišuje se příliš od spisovné češtiny (např. místo ý se používá ej - velkej- ,místo é - í -mlíko).
Podoba češtiny se však velice často mění místně, vznikají dialekty (nářečí). Velkým pohybem obyvatelstva rozdíly v nářečích postupně ustupovaly. Přetrvávají nářeční znaky společné větším oblastem, znaky malých nářečí mizejí. Vznikají tzv. interdialekty (nadnářeční útvary): interdialekt hanácký, východomoravský, slezský aj. Nejpůvodnější nářečí se dochovala v chodské oblasti, v Podkrkonoší, na Moravském Slovácku.
Sociální diferenciace češtiny:
1/ profesní mluva (železničářská, zednická aj.)
2/ slang (myslivecký, školní aj.)
3/ argot (mluva lidí z okraje společnosti)