Historie počítačů
Za vznikem počítačů stála historická snaha o vynalezení přístroje, který by zvládal početní operace. Za předchůdce počítačů se považuje abakus - rám s posuvnými korálky určený na operace s čísly, pocházející z Číny asi 3 tisíce let před n.l.
Na vývoji mechanických počítacích strojů bádali:
- Leonardo da Vinci
- 17. století – francouzský matematik a fyzik Blais Pascal - vymyslel mechanický samočinný počítač, využívající ozubená kolečka
- 18. století Němec Gottfried Leibnitz - vytvořil stroj, který dokázal i násobit a dělit, vytvořil dvojkovou abecedu
- 19. století Charles Babbage - jeho počítač byl poháněn parou
Počítače měly sloužit nejen k výpočtům, ale i k vykonávání instrukcí a uskladňování informací.
Na přelomu 19. století se začaly vyrábět děrnoštítkové stroje (Hollerith), pak začala era IBM.
Pokud jde o samočinné počítače a jejich vývoj, datují se do období 30. až 40. let minulého století.
1937 – Howard Aiken vytvořil Mark I. Calculator - založený na elektromechanických principech
1940 – George Stiebitz releový počítač.
V téže době vymýšlel počítače Němec Konrád Zuse (Z1 - Z4), poslední dva na bázi elektromagnetického relé.
Počítače na bázi elektromagnetického relé představují tzv. nultou generaci v jejich vývoji.
V roce 1946 byl sestrojen pro vojenské účely počítač s názvem ENIAC (tvůrci Mauchly a Eckert). Byl složen z elektronek ( 18 000 a 5 tisíc zapojení za sekundu) a vážil 30 tun. Tyto stroje označujeme počítači 1. generace.
2. generace, v letech 1956 - 1964, přistoupila ke konstrukci počítačů za použití modulů sestavených z polovodičů, diod a tranzistorů. Na psaní programů se začaly používat tzv. vyšší programovací jazyky (Fortran, Angol, Cobol).
Další vývoj, který nazýváme 3. generací (v letech 1964 - 1971), začíná využívat integrovaných obvodů a tištěných spojů. Kriterium pro hodnocení dokonalosti je počet tranzistorů, integrovaných na křemíkových destičkách. Tím se zmenšují objemy a velikosti počítačů. Další programovací jazyky Basic, Pascal).
Zavedení interaktivního režimu se považuje za kvalitativně poloviční vývoj, proto se mluví o 3 1/2. generaci.
V průběhu 70. - 80. let nastává era tzv. osobních počítačů (PC), tzv. 4. generace. Charakteristická je miniaturizace součástek a použití tzv. osobních počítačů.
Rychlost přenosu dat, celosvětová síť počítačů, tzv. uživatelsky přívětivý přístup (user friendly), spolu s propojením počítačové techniky ve všech oblastech života, je někdy nazýváno 5. generací. Zatím se o ní jen hovoří, měly by pro ni být charakteristické pojmy:
- nanotechnologie, paralelní zpracování údajů, rozeznávání hlasu, umělá inteligence.